vše co mě zajímá
ŠITÍ, STYL , OSVĚTA
Krejčovství je moje odbornost, studovala jsem ji a mám v něm mnoho let praxi. Tohoto řemesla si vážím a při své „pintlich“ povaze jsem se rozhodla předat své zkušenosti švadlenkám, abych ušetřila jejich nervy, čas i peníze, protože jít cestou „Pokus x Omyl“ je náročné ve všech směrech. Netvrdím, že znám vše a jedině cesta se mnou je ta srávná, ale jsem si jistá, že mohu v tomto směru mnohé začínající švadlence pomoci. Své rady ve video návodech či článcích sdílím v on-line světě, ale nejdůležitější je stejně praktická zkušenost, kterou pak uděláte vy.
MASÁŽE
Maserský rekvalifikační kurz jsem si udělala jestě jako svobodná holka, protože mě fascinovalo, jak práce rukou může tolik pomoci namoženému tělu. Znala jsem to u sebe, když jsem byla namožená po víkendu, kdy jsem pomáhala rodičům na chalupě. V pondělí nastoupil tatínek a jeho veliké ruce mi ulevily. Chtěla jsem tomu přijít na kloub, dělat to správně a proto jediná správná varianta byl pro mě právě rekvalifikační kurz. Před 25 lety… díky tomu se u mne střídají dvě období – šití a masáže.
POZORNOST
Můj tatínek je chodící kronika. Má neuvěřitelnou paměť a svým vyprávěním ve mě rozvinul jakousi vášeň pro lidské příběhy. Jasně, že i já mám v sobě touhu vyprávět, což moji přátelé dobře znají. Mám i v sobě velkou touhu pomáhat dobře míněnou radou… ale život mě naučil a moc dobře si uvědomuju, jak mocná je pomoc vyslechnout, podpořit, podržet a neradit. Jen sdílet a být pozorným vůči tomu druhému. Je mi vždy velkou ctí
SEBEREALIZACE
Moje maminka dlouhá leta žila pro nás, pro děti. Dalo by se říct, že se obětovala, když jsem pak vylétla z hnízda, musela překonat to prázdno. Moje maminka má talent, je výtvarně zručná a nikdy se moc neprojevovala. Moje maminka si uvědomila, že to co vidí jako prázdno je z jiného úhlu pohledu prostor a příležitost. Začala se projevovat a tvoří krásnou keramiku, obrázky a dekorace na chalupě, kde nyní žijí s mým tatinkem. Moje maminka mi ukázala, že nikdy není pozdě začít s tím co člověka naplňuje a vždy se najde prostor na seberealizaci.
MULTIPOTENCIÁL - DAR , NEBO PROKLETÍ?
Dlouho jsem si myslela, že je super, když mi jde na co sáhnu. Pak jsem přišla na velikánskou nevýhodu, chtěla bych dělat vše co mi jde, ale nemohu si z těch možností furt vybrat. Jednou je to TO, pak zas ONO. A dar se mi stal prokletím. Kéž bych měla talent jen na jednu věc a té se věnovala náležitě do hloubky. S mou roztěkanou povahou a vnitřním kritikem, kdy jsem si nedovedla představit, něčemu se věnovat bez oficiálního vzdělání (čti. min. maturita) se mi řadu let nedařilo žít své poslání. V mých nastavených měřítcích byla správně jen krejčovina. Maturitní zkouška s vyznamenáním, je jasné, že tohle musím dělat do konce života, protože ničemu jinému už víc rozumět nemůžu. Jenže ono to tak není. Ono totiž, vzdělání není vše, je potřeba taky milovat to co děláte, a když to milujete a myslíte to se svým zápalem vážně, ty potřebné informace přijdou, nejdete si je. A myslet si, že ve svém oboru víte díky studiu vše…hihi… je prostě naivní. Jsou kapacity, jsou odborníci a jsou mistři ve svém oboru, ale i oni mají v drtivé většině nějakou hranici, kapacitu a ve své velikosti ví, že nic neví. Jak dlouho je tu tako hluboká myšlenka? …až v tu chvíli, kdy ji přijmeme, jsme svobodní. Až v tu chvíli si uvědomíme, co je dar a co je prokletí. A jak jste na tom vy?